Přítomný čas průběhový

Nedávno jste si u nás mohli přečíst článek o přítomném čase prostém.
Dnes v gramatice navážeme druhým základním časem a tím je
přítomný čas průběhový (present continuous).

Tvoření

Jeho tvoření je velice jednoduché. Pokud umíte pracovat se slovesem
být, umíte vytvořit i průběhový čas, protože se
skládá z následujícího:

pomocné
sloveso

BÝT

+ významové sloveso v 

ING

ovém tvaru

Pracujeme zde tedy hlavně se slovesem být a pak následuje
významové sloveso, které má příponu -ing. My si zde
vezmeme na pomoc sloveso work/’wɜ:k//’wɜ­:rk//wә́k//wә́rk/.

Kladná oznamovací
věta

Začneme tím nejdůležitějším. Ve všech osobách je tedy významové
sloveso ve stejném tvaru, mění se pouze tvar slovesa být:

I 

am

work

ing

we

are

work

ing

you

are

work

ing

you

are

work

ing

he

is

work

ing

they

are

work

ing

she

is

work

ing

 

it

is

work

ing

 

Běžně se používají stažené tvary:

I’

m

work

ing

we’

re

work

ing

you’

re

work

ing

you’

re

work

ing

he’

s

 work

ing

they’

re

work

ing

she’

s

 work

ing

 

it’

s

 work

ing

 

Tvoření otázky

Otázka je taky snadná. Opět je zde významové sloveso vždy ve stejném
tvaru (zakončeno na ING) a pracujeme pouze se slovesem být. Pokud
tvoříme otázku slovesa být, přehodíme pouze podmět
s přísudkem:

you

are

…

are

you … ?
he

is

…

is

he … ?

Proto vypadá otázka u přítomného času prostého následovně:

Am

I work

ing

?

Are

we work

ing

?

Are

you work

ing

?

Are

you work

ing

?

Is

he work

ing

?

Are

they work

ing

?

Is

she work

ing

?

 

Is

it work

ing

?

 

Tvoření záporu

Zápor se tvoří neméně jednoduše. Určitě víte, že u slovesa
být se tvoří zápor jednoduchým přidáním záporky
NOT:

you

are

you are

n’t

(are

not

)

he

is

he is

n’t

(is

not

)

Stejně tomu bude u tohoto času. Opět pracujeme jen se slovesem
být a i zde se často používají stažené tvary:

I’

m not

(am not)
work

ing

.
We

aren’t

(are not)
work

ing

.
You

aren’t

(are not)
work

ing

.
You

aren’t

(are not)
work

ing

.
He

isn’t

(is not)
work

ing

.
We

aren’t

(are not)
work

ing

.
She

isn’t

(is not)
work

ing

.

 

It

isn’t

(is not)
work

ing

.

 

Tvoření krátké
odpovědi

I krátká odpověď je jednoduchá. Asi znáte, jak se chová samotné
sloveso být:

Are

you a student?
Yes, I 

am

.
No, I

‘m not

.

Is

he a teacher?
Yes, he

is

.
No, he

isn’t

.

Stejné to bude i u přítomného času průběhového:

Are

you work

ing

?
Yes, I 

am

.
No, I

‘m not

.

Is

he work

ing

?
Yes, he

is

.
No, he

isn’t

.

Pravopisné změny

Než se zaměříme na použití tohoto času, je třeba si zmínit několik
pravopisných změn, ke kterým dochází, pokud se za sloveso přidá koncové
-ING. Je třeba si zde pamatovat následující:

koncové

-e

odpadá

Pokud přidáváte -ING za sloveso zakončené na -E, musíte E
odstranit:

have – haveing – having
come – comeing – coming

koncové

-y

nikdy neodpadá

Asi už víte, že pokud přidáváme za slovo koncové -S *1 a na konci je -Y, musíme
zohlednit, zda před ním je souhláska nebo samohláska:

country – countries *2
boy – boys  *3

Zde však toto pravidlo neplatí. Pokud přidáváme -ING za -Y, je úplně
jedno, jak jsou kladena písmenka před ním. Angličtina totiž nemá problém
s písmenky Y a I za sebou:

stay – staing – staying
cry – cring – crying

koncová

souhláska

se někdy zdvojuje

Asi nejnáročnější změna pro začátečníky je zdvojení koncové
souhlásky. Např:

shop – shopping
sit – sitting
swim – swimming

K této změně dochází v případě, že infinitiv jednoslabičného
slovesa končí na souhlásku, před níž je jedna samohláska:

SHOP (poslední tři písmena
jsou souhláska – samohláska – souhláska)
shopping

SIT (tato písmena jsou souhláska – samohláska – souhláska)
sitting

SWIM (poslední tři písmena
jsou souhláska – samohláska – souhláska)
swimming

Ale pozor:

COME (zde je na konci E, které odpadá, a už se nic nemění)
comming
coming

MEET (na konci je souhláska, ale před ní jsou dvě
samohlásky)
meetting
meeting

TALK (na konci jsou dvě souhlásky)
talkking
talking

Pamatujte si, že toto pravidlo platí pouze
u jednoslabičných sloves. Více si můžete přečíst
v článku Pravopisné změny.

Časté chyby

Při tvorbě tohoto času začátečníci často chybují. Hlavně proto, že
kombinují pro ně známější přítomný čas prostý a
nový přítomný čas průběhový. Pojďme si ukázat
nejčastější chyby:

I studying.
I am studying.

He is speak.
He is speaking.

Do you sitting?
Are you sitting?

Are you look?
Are you looking?

Z naší sekce pomůcek pro studenty si pak můžete vytisknout přehlednou
tabulku, která ukazuje, jak tvořit přítomný čas prostý a
průběhový. Kliknutím na náhled níže se dostanete na
článek, kde si můžete stáhnout tabulku ve formátu PDF:

Použití

Přítomný čas průběhový je určitě velice užitečný
gramatický jev. Jste díky němu schopni hlavně vyjádřit něco, co právě
probíhá, ale nejen to.

činnost, která právě probíhá

Nejčastější použití tohoto času je, když se něco právě děje.

My brother is sleeping.
*4

What are you
doing? *5

Why is she
looking at me? *6

Susan isn’t studying at
the moment. *7

Jack is only
trying to help you. *8

Where are all the people
going? *9

I‘m not eating the soup.
*10

They‘re having dinner.
*11  

činnost, která se děje
“kolem současnosti”

Neméně důležité užití je situace, která třeba zrovna neprobíhá
v danou chvíli, ale probíhá “v okolí současnosti”. Je to nějaká
činnost, kterou jste začali, ale nedokončili, i když ji třeba v tuto
danou chvíli neděláte. Jedná se o dočasnou činnost.

Třeba někomu chcete říct, že čtete skvělou knihu, ale teď zrovna
sedíte v tramvaji a knihu máte doma na nočním stolku. Je ale rozečtená,
takže vaše čtení sice neprobíhá teď, ale v těchto dnech. Někdo má
knihu přečtenou za týden, jiný za rok, ale jde o to, že je to stále
rozečtená kniha.

I‘m reading a great
book. *12
*13
He‘s going to work by bus
this week. *14
*15
This is her seat.
She‘s sitting here. *16
*17
What are you
drinking? *18
 *19

naplánovaná budoucnost

Tato kategorie použití je spíše určena pokročilejším studentům, ale
přesto si ji zde uvedeme, protože možná ani nevíte, že se stejně může
chovat i čeština.

Když třeba právě jedu do Londýna a někdo mi zavolá, řeknu
“Jedu do Londýna” (I’m going
to London). Jenže může taky nastat situace, že sedím
v kanceláři a kolega se mě zeptá na plány na víkend a já odpovím
“Jedu do Londýna” (I’m going
to London). Nikam v ten moment nejedu, nesedím v autě,
sedím v kanceláři, ale je to naplánovaná budoucnost. Angličtina
i čeština zde může použít přítomný čas.

V takovém případě jde totiž o naplánovanou a
domluvenou / zařízenou činnost, ale to už
se dostáváme do oblasti vyjádření budoucnosti a to nechceme, proto jen pár
příkladů.

I‘m going to London on
Saturday. *20

What are you
doing this weekend? *21

Jack is seeing his brother
tomorrow. *22

How are you
getting there? *23  

dynamická a stavová slovesa

V minulém článku jsme si zmínili stavová slovesa. Dnes k nim
přidáme ještě dynamická.

Dynamická slovesa vyjadřují děj, tedy něco, co má nějaké trvání a pak to
může skončit. Naproti tomu stavová slovesa označují stav,
tedy něco, co neprobíhá, nemá začátek ani
konec, prostě to tak je.

Dynamická slovesa můžete použít v čase prostém i průběhovém.
Stavová slovesa se však dají použít pouze v čase prostém, i když máte pocit, že vyjadřujete něco,
co se děje právě teď.

Vezměme si například slovíčko want (chtít). Když
něco chci, můžu to třeba chtít pouze teď a za chvíli už to třeba nebudu
chtít, ale sloveso “chtít” nevyjadřuje děj, nevyjadřuje činnost.

Zde je seznam základních stavových sloves (která se používají pouze
v přítomném čase prostém):

like
love
hate
want
prefer
agree
own
hear
understand
believe
remember
promise
prefer
forget
need
know

Některá slovesa mohou však být v obou kategoriích podle toho, jaký
mají význam. Například sloveso have. Pokud
vyjadřuje vlastnictví, je vždy v čase prostém. Pokud
však funguje jako jakési pomocné sloveso pro vyjádření
děje, může se použít i v čase průběhovém:

I 

have

a car.  *24
I

‘m having

lunch.  *25
He

has

a new flat.  *26
He

‘s having

a shower.  *27
We

have

a big house.  *28
We

‘re having

a good time.
 *29

Dalším příkladem takového slovesa je think, které
může znamenat myslet si, pak je stavové, nebo
přemýšlet, pak je dynamické. Když si něco myslíte, je to
prostě stav, nic neprobíhá, je to stav vaší mysli. Když však
přemýšlíte, obrazně se vám kouří z hlavy, něco probíhá.

I 

think

it’s a good idea.
 *30
I

‘m thinking

about their
offer.  *31
She

thinks

that he is lazy.
 *32
She

‘s thinking

about him.
 *33
What

do

you

think

about it?  *34
What

are

you

thinking

about?  *35

Jako poslední si zmíníme sloveso see, které může
znamenat vidět, pak je to smyslové vnímání, označuje
stav – mám oči, tedy vidím, aniž bych vykonával nějakou činnost.
Naproti tomu může také vyjadřovat vidět/vídat se
s někým, pak jde o děj.

I 

see

a tall man.  *36
I’

m seeing

my brother
tomorrow.  *37
She

sees

her wallet in his
pocket.  *38
She

‘s seeing

a new boyfriend.
 *39

Více si o této problematice můžete přečíst zde.

Nejčastější chybou studentů je zaměňování přítomného času
průběhového a přítomného času
prostého. Zkuste porovnat sekci “použití” průběhového
času, které jsme si právě zmínili, s časem prostým v předchozím článku.

Je zde zásadní rozdíl, ale i tak zde opravdu velké procento studentů
chybuje. Proto brzy chystáme nový článek, který názorně porovná oba
tyto časy.

O dalším užití tohoto času zde máme článek pro
mírně pokročilejší studenty.

1. pro vytvoření množného čísla podstatného jména, nebo při
   vytvoření 3.os.j.č. u slovesa
2. před Y je souhláska, proto se musí změnit na IE
3. před Y je samohláska, proto se nic nemění
4. Můj bratr spí.
5. Co děláš?
6. Proč se na mě dívá?
7. Susan v tuto chvíli nestuduje.
8. Jack se ti jen snaží pomoct.
9. Kam všichni ti lidé jdou?
10. Nejím tu polévku.
11. Večeří.
12. Čtu skvělou knihu.
13. ale zrovna ji nemusím držet v ruce, třeba mi leží doma na stole
14. Tento týden jezdí do práce autobusem.
15. ale třeba teď zrovna sedí v kanceláři, není v autobusu – jenže
    prostě tento týden takto cestuje do práce, třeba se mu porouchalo
    auto, apod.
16. Toto je její sedadlo. Ona tady sedí.
17. ale třeba došlo k tomu, že její místo někdo zasedl, takže ona
    v tuto chvíli nesedí ale stojí, jenže vy říkáte, že ona tady sedí,
    protože má třeba koupenou místenku
18. Co to piješ?
19. ale ten člověk třeba v tuto chvíli nic nepije, protože měl
    například pivo, které už dopil, ale vy se neptáte, co obvykle pije (co má
    rád), ale co pije zrovna dnes
20. V sobotu jedu do Londýna.
21. Co děláš tento víkend?
22. Jack se zítra uvidí s bratrem.
23. Jak se tam dostanete?
24. Mám/Vlastním auto.
25. Mám/Dávám si oběd. – nic nevlastním
26. Má/Vlastní nový byt.
27. Dává si sprchu. / Sprchuje se. – nic nevlastní
28. Máme/Vlastníme velký dům.
29. Dobře se bavíme. / Máme dobrý čas. – nic nevlastníme
30. Myslím si, že je to dobrý nápad.
31. Přemýšlím o jejich nabídce.
32. Ona si myslí, že je líný.
33. Přemýšlí o něm.
34. Co si o tom myslíš?
35. O čem přemýšlíš?
36. Vidím vysokého muže.
37. Zítra se (u)vidím s bratrem.
38. Vidí svou peněženku v jeho kapse.
39. Vidá se (randí) s novým přítelem.

Překlad:

Present Continuous

Carla Muniz

Professora licenciada em Letras

O Present Continuous ou Present Progressive (em português, presente contínuo ou progressivo) é um tempo verbal usado para indicar ações que estão em progresso no presente; no momento da fala.

Ele é empregado para falar sobre situações temporárias, ações contínuas que estão acontecendo.

Como as frases com Present Continuous referem situações que ocorrem no momento da fala, é comum observarmos a utilização de advérbios de tempo nas frases.

Alguns advérbios de tempo comumente utilizados são now (agora), at the moment (no momento) e at present (no presente; atualmente).

Exemplos:

• She is talking to her mom now. (Ela está falando com a mãe dela agora.);
• Are they studying at the moment? (Eles estão estudando no momento?);
• She is American, but she’s living in Canada at present. (Ela é americana mas está morando no Canadá atualmente.)

Na língua portuguesa, o Present Continuous Tense (Modo Indicativo do Presente Contínuo) corresponde ao nosso gerúndio e às terminações: -ando (andando, levando, achando); -endo (comendo, ardendo, fazendo); e -indo (gerindo, caindo, sorrindo).

Formação do Present Continuous

O Present Continuous é composto por um verbo principal e um verbo auxiliar.

Utiliza-se o verbo to be no Simple Present (presente simples) como auxiliar e ao verbo principal, é acrescida a terminação –ing.

Ou seja, na construção frasal esse tempo verbal segue o seguinte padrão de formação:

Sujeito + verbo to be + verbo com -ing + complemento

Exemplo:

She is watching TV. (Ela está assistindo TV.)

Forma Negativa do Present Continuous

Na forma negativa, acrescenta-se o not depois do verbo to be, ou seja, a construção das frases negativas é feita da seguinte forma:

Sujeito + verbo to be + not + verbo com -ing + complemento

Exemplo:

She is not watching TV. (Ela não está assistindo TV.)

Forma Interrogativa do Present Continuous

Na forma interrogativa, o verbo auxiliar to be aparece no início da frase. O padrão da estrutura das frases interrogativas é o seguinte:

Verbo to be + sujeito + verbo com -ing + complemento

Exemplo:

Is she watching TV? (Ela está assistindo TV?)

Exemplos com do Present Continuous

• Forma afirmativa (affirmative form): They are studying for the test. (Eles estão estudando para o teste.)
• Forma negativa (negative form): They are not studying for the test. (Eles não estão estudando para o teste.)
• Forma interrogativa (interrogative form): Are they studying for the test? (Eles estão estudando para o teste?)

Veja também:

Verbo To Be

Atenção! (Pay Attention!)

Nas frases afirmativas, podemos usar as formas contraídas do verbo to be:

I am – I’m
You are – You’re
He is – He’s
She is – She’s
It is – It’s
You are – You’re
We are – We’re
They are – They’re

Nas frases negativas, podemos usar as formas contraídas do verbo to be + not, mas isso não ocorre com o am (primeira pessoa do singular):

I am not
You are not – You aren’t
She is not – She isn’t
He is not – He isn’t
It is not – It isn’t
We are not – We aren’t
You are not – You aren’t
They are not – They aren’t

OBSERVAÇÃO: nos textos mais formais, sejam eles acadêmicos ou científicos, as formas contraídas não são utilizadas.

Regras do Present Continuous

Confira abaixo algumas regras para o uso do Present Continuous:

1. Quando o verbo principal termina em –e e é precedido de consoante, retira-se a vogal e acrescenta-se o –ing.

Exemplos:

• To dance (dançar) – dancing
• To take (pegar, tomar) – taking
• To make (fazer) – making
• To come (vir, chegar) – coming

Exceção: verbo to be – being

Atenção! (Pay Attention!)

Não é muito comum usar verbos de estado, como por exemplo, os verbos agree (concordar), need (precisar), believe (acreditar), know (saber), like (gostar), etc. no Present Continuous.

2. Quando o verbo termina com –ie, troca-se essa terminação por –y e acrescenta-se –ing.

Exemplos:

• To die (morrer) – dying
• To lie (mentir) – lying

3. Quando o verbo é monossílabo ou dissílabo e segue o padrão de consoante+vogal+consoante (CVC), duplica-se a última consoante.

Exemplos:

• To swim (nadar) – swimming
• To travel (viajar) – travelling
• To cut (cortar) – cutting
• To run (correr) – running
• To sit (sentar) – sitting

Exceção 1: quando a última consoante é w ou x, ela não é dobrada.

Exemplos:

• To snow (nevar) – snowing
• To fix (consertar) – fixing

Exceção 2: se a sílaba tônica for a primeira, não se dobra a letra final. Acrescenta-se somente o –ing.

Exemplos:

• To open (abrir) – opening
• To happen (acontecer) – happening

Present Simple x Present Continuous

Confira abaixo algumas diferenças entre o Simple Present e o Present Continuous.

Simple Present

O Simple Present, também chamado de Present Simple, descreve uma ação habitual e atual ocorrida no presente.

As frases negativas e interrogativas são construídas com os verbos auxiliares do e does.

Affirmative form
Negative form
Interrogative form

I love
I do not love
Do I love?

You love
You do not love
Do you love?

He/she/it loves
He/she/it does not love
Does he/she/it love?

We love
We do not love
Do we love?

You love
You do not love
Do you love?

They love
They do not love
Do they love?

Nas frases afirmativas, esses auxiliares só são utilizados em respostas curtas.

Exemplo:

“Do you have a brother?” “Yes, I do.”

Veja também:

Simple Present

Present Continuous

Descreve uma ação que está ocorrendo no presente, ou seja, no momento em que se fala. É formado com o verbo auxiliar to be e um verbo principal.

Affirmative Form
Negative Form
Interrogative Form

I am loving
I am not loving
Am I loving?

You are loving
You are not loving
Are you loving?

He/she/it is loving
He/she/it is not loving
Is he/she/it loving?

We are loving
We are not loving
Are we loving?

You are loving
You are not loving
Are you loving?

They are loving
They are not loving
Are they loving?

Saiba mais sobre os verbos em inglês:

Vídeo sobre o Present Continuous

Assista o vídeo abaixo com um resumo sobre o Present Continuous.

Não deixe de conferir os artigos que o Toda Matéria preparou para ajudar você a arrasar nos seus estudos de inglês.

Exercícios sobre o Present Continuous

1. Qual alternativa está incorreta?

a) I am being evil with my son.
b) Do I being evil with your son?
c) Am I being evil with my son?
d) I am not being evil with my son.

Ver Resposta

Resposta: b) Do I being evil with your son?

O verbo “do” é auxiliar do Simple Present e não do Present Continuous.

A estrutura do Present Continuous é composta pelo verbo to be + verbo principal com -ing.

As três flexões do verbo to be são is, am e are. Como o sujeito da frase é I, o auxiliar correto a ser utilizado é I:

Am I being evil with your son? (Estou sendo má para o seu filho?)

Do não pode ser usado pois ele é um auxiliar que integra a estrutura de formação do Simple Present, tempo verbal que indica ações habituais, rotina, etc.

Já o Present Continuous indica ações que acontecem no presente, no momento da fala.

2. Escreva nas formas negativa e interrogativa a seguinte frase: I am doing my own meal.

Ver Resposta

Resposta:

Negative Form: I am not doing my own meal. ou I’m not doing my own meal.
Interrogative Form: Am I doing my own meal?

A forma negativa do Present Continuous segue a seguinte estrutura: sujeito + verbo to be como auxiliar (is, am ou are) + not + verbo principal no infinitivo sem o to, acrescido de -ing.

Na frase, I (eu) é o sujeito, e to do (fazer) é o verbo principal, que sem o to e acrescido de -ing passa a doing.

Você pode optar por escrever a frase usando a forma contraída I’m, em vez de usar I am: I’m not doing my own meal

A forma interrogativa do Present Continuous segue a seguinte estrutura: verbo to be como auxiliar (is, am ou are) + sujeito + verbo principal no infinitivo sem o to, acrescido de -ing.

Na frase, am é o verbo auxiliar, I é o sujeito e to do (fazer) é o verbo principal, que sem o to e acrescido de -ing passa a doing.

3. Conjugue o verbo to die (morrer) no Simple Present e no Present Continuous:

Ver Resposta

Resposta:

Simple Present

I die
You die
He/she/it dies
We die
You die
They die

Present Continuous

I am dying
You are dying
He/she/it is dying
We are dying
You are dying
They are dying

No Simple Present, para fazer a conjugação dos verbos terminados em -ie, basta acrescentar -s para os verbos que acompanham he, she e it. Com os demais pronomes (I, you, we e they), basta usar o verbo no infinitivo (to die) sem o to; logo, die.

Já no Present Continuous, quando um verbo termina com -ie, essa terminação é substituída por y e acrescenta-se -ing. Logo, die > dying.

Para mais exercícios sobre o Present Continuous, veja também: Present Continuous exercícios

Carla Muniz

Professora, lexicógrafa, tradutora, produtora de conteúdos e revisora. Licenciada em Letras (Português, Inglês e Literaturas) pelas Faculdades Integradas Simonsen, em 2002.