[Update] Minulý čas prostý (past simple) | past simple – NATAVIGUIDES

Minulý čas prostý

V naší gramatické sekci jsme se již bavili o přítomném času prostém
i přítomném času
průběhovém. Abychom mohli někomu vyprávět, co se nám třeba stalo,
budeme potřebovat znát minulé časy. I zde existuje verze prostá a
průběhová, ale my se v dnešním článku zaměříme pouze na
minulý čas prostý (past
simple).

Tvoření

Práce s minulým časem prostým je docela jednoduchá. Při tvorbě
otázek a záporů pak vychází ze znalosti použití přítomného času.

Kladná oznamovací
věta

Základní tvar slovesa v minulém čase vytvoříte přidáním
přípony -ed:

I work = já pracuji

I work

ed

= já (jsem)
pracoval

you work = ty pracuješ

you work

ed

= ty (jsi)
pracoval

he works = on pracuje

he work

ed

= on
pracoval

she works = ona pracuje

she work

ed

= ona
pracovala

it works = to pracuje

it work

ed

= to
pracovalo

we work = my pracujeme

we work

ed

= my (jsme)
pracovali

you work = vy pracujete

you work

ed

= vy (jste)
pracovali

they work = oni pracují

they work

ed

= oni
pracovali

Všimněte si, že je tvar ve všech osobách stejný. Ve
3. osobě jednotného čísla tedy již neoperujeme s koncovým -s (jako
u přítomného času).

Studentům také často komplikuje život rodný český jazyk. Podívejte se
na první a druhou osobu jednotného a množného čísla.

já

jsem pracoval

=
I 

am

 

worked

my

jsme pracovali

= we

are

 

worked

ty

jsi pracoval

= you

are

 

worked

vy

jste pracovali

=
you

are

 

worked

V češtině v těchto osobách často používáme u minulého času
ještě sloveso být, což je ale v angličtině špatně. V češtině si ale
můžete říct já jsem pracoval ale také pouze já
pracoval.

POZOR! Minulý čas všech
anglických sloves se bohužel takto jednoduše netvoří. Existuje i početná
skupina nepravidelných
sloves, o kterých si řekneme
více později.

Tvoření otázky

Otázku tvoříme podobně jako u přítomného času prostého, jen místo
pomocného slovesa do použijeme jeho minulý tvar, což je
did:

Do you work? = Pracuješ?

Did

you

work

? = Pracoval jsi?

Jelikož máte minulý čas vyjádřen již v pomocném slovesu, významové
sloveso bude v základním tvaru:

Did

you

worked

?

Did

you

work

?

Otázka se tvoří u všech osob stejně. Opět již
nepracujeme s koncovým -s jako v čase přítomném:

Did

I work? = Pracoval jsem?

Did

we work? = Pracovali jsme?

Did

you work? = Pracoval jsi?

Did

you work? = Pracovali jste?

Did

he work? = Pracoval?

Did

they work? = Pracovali?

Did

she work? = Pracovala?

 

Did

it work? = Pracovalo?

 

Tvoření záporu

Zápor se opět tvoří podobně jako tomu bylo u přítomného času. Tam
se totiž pracuje s pomocným slovesem do a jeho záporným
tvarem don’t. Zde však použijeme minulý tvar pomocného
slovesa did v záporu, tedy didn’t (did
not):

I don’t work = nepracuji

I 

didn’t

work = nepracoval jsem

I zde je tvar ve všech osobách shodný:

I 

didn’t

work = nepracoval jsem

we

didn’t

work = nepracovali jsme

you

didn’t

work = nepracoval jsi

you

didn’t

work = nepracovali jste

he

didn’t

work = nepracoval

they

didn’t

work = nepracovali

she

didn’t

work = nepracovala

 

it

didn’t

work = nepracovalo

 

Tvoření krátké
odpovědi

I zde budeme vycházet z přítomného času. Pokud používáme
v přítomnosti pomocné sloveso do, musí se objevit
i v krátké odpovědi. V minulosti pak použijeme pomocné did, které se
opět musí použít v odpovědi:

Do you work?

Yes, I do. / No, I don’t.

Did

you work?

Yes, I 

did

. / No, I 

didn’t

.

Pravopisné změny

Asi vás nepřekvapí, že přidáním nějaké přípony může dojít ke
změně základního tvaru slovesa. O změnách jsme si již psali v článku
o přítomném čase prostém,
kde dochází někdy ke změně před koncovým -s. Také jsme
si o změnách psali v článku o přítomném čase
průběhovém, kde může docházet ke změně před koncovým
-ing.

A pokud přidáváme koncové -ed u minulého
času, ani zde se nám občas změny nevyhnou. Jde o dvě základní:

změkčení koncového

-y

Jistě si pamatujete, že koncové -y se změkčuje, pokud přidáváme
koncové -s, což se děje u tvoření množného čísla
podstatného jména nebo třetí osoby j.č. u slovesa
v přítomném čase:

bo

y

(j.č.) –
bo

y

s (mn.č.)

I sta

y

 – he
sta

y

s
countr

y

(j.č.) –
countr

ie

s (mn.č.)

I stud

y

 – he
stud

ie

s

U minulého času je stejné pravidlo. Pokud je před y
samohláska, nemění se. Pokud je však před ním
souhláska, změkčí se:

sta

y

 – sta

y

ed
pla

y

 – pla

y

ed
stud

y

 – stud

i

ed
cr

y

 – cr

i

ed

koncová

souhláska

se někdy zdvojuje

S druhou změnou jste se již také mohli setkat. Ke zdvojování koncové
souhlásky totiž dochází také například před přidáním koncového
-ing, např.: shopping, sitting, swimming.

K této změně dochází v případě, že infinitiv jednoslabičného
slovesa končí na souhlásku, před níž je jedna samohláska, jako
například:

STOP (poslední tři písmena
jsou souhláska – samohláska – souhláska)
stopped

PLAN (tato písmena jsou souhláska – samohláska – souhláska)
planned

Pamatujte si, že toto pravidlo platí pouze
u jednoslabičných sloves. U víceslabičných je to trošku
složitější. Více si můžete přečíst v článku Pravopisné změny.

Pozor na výslovnost

Dalším úskalím mnohých začátečníků je chybování ve výslovnosti
koncového -ed. To se totiž nikdy
nevyslovuje /ed//ed/.

Občas se však může vyslovovat /ɪd//id/, ale
většinou se písmeno E nevyslovuje vůbec. Vodítko je jednoduché. Stačí se
podívat na písmenko před koncovým -ed.

Pokud je zde T nebo D, příponu
-ed vyslovíme /ɪd//id/:

visi

t

 – visit

ed

 

/

‘vɪzɪtɪd

/

/’vizityd/

lan

d

 – land

ed

/

‘lændɪd

/

/’lændyd/

U většiny slovíček však na konci T ani D nenajdete, proto se na konci
vyslovuje pouze /t//t/ nebo /d//d/. E však nevyslovujeme!

Kdy přesně vyslovit /t//t/ a kdy /d//d/, souvisí
se znělou a neznělou hláskou. Po znělé hlásce vyslovíme znělé /d//d/. Po
neznělé hlásce naopak neznělé /t//t/:

ca

r

e – car

ed

/

keəd

/

/keəd/

wor

k

 – work

ed

/

wɜ:kt

/

/wә́kt/

kil

l

 – kill

ed

/

kɪld

/

/kild/

kis

s

 – kiss

ed

/

kɪst

/

/kist/

Více si můžete přečíst v samostatném článku.
Pamatujte si však, že -ed nikdy
nevyslovujeme /ed//ed/.

Nepravidelná slovesa

Jak jsem si již zmínili v úvodní části, nejsou všechna anglická
slovesa pravidelná. Existuje něco přes 200 sloves, která mají tvar
minulého času (a taky tvar minulého příčestí) jiný, než pravidelně
zakončen koncovým -ed.

Toto vysoké číslo vás nemusí nijak znepokojovat, protože k solidnímu
projevu stačí znát méně než 100 sloves. I to je však pochopitelně
vysoké číslo a proto je dobré se tato slovesa učit postupně.

Na našich stránkách se problematice nepravidelných sloves věnujeme
v mnoha našich článcích. Za několik let vznikl dokonce celý seriál
o nepravidelných slovesech. Zde najdete odkazy na jednotlivé články,
kde se zaměřujeme na “nepravidelné vzorce”.

Určitě by vám neměly uniknout testy na doplňování
nepravidelných sloves, které jsou rozdělené podle úrovní. V neposlední
řadě zde pak najdete ke stažení a vytištění jak kompletní
seznam sloves tak i přehlednou tabulky
základních 40 anebo 60 sloves. Zde je malá ochutnávka:

Použití

Minulý čas prostý se používá, pokud chcete popsat něco, co se stalo
v minulosti. Mohlo se to stát jednorázově, ale mohlo se to
také dít opakovaně.

I wanted to buy a new
bike. *1

We stayed in a beautiful
hotel. *2

She answered the
question, but the teacher wasn’t very happy. *3

My boss invited us for
dinner. *4

He finished his homework
an hour ago. *5

My sister travelled to
England by bus. *6

When I was young,
I visited my grandma every weekend. *7  

Did you
see the lovely flowers? *8

Did your parents
agree? *9

What time did you
go to bed last night? *10

How many children did she
have? *11

Where did her boyfriend
go after they argued? *12

Did you
visit her in hospital last week? *13  

I didn’t know what to
do. *14

We didn’t sleep well
because of the storm. *15

My dad’s sister didn’t
come to the wedding. *16

Jack didn’t do his
homework again. *17

Her friends didn’t want
her to go there alone. *18  

Použití je tedy víceméně prosté. Situace se nám však trochu
zkomplikuje, pokud chceme popisovat dva děje v minulosti, které se vzájemně
protínaly. Ale k tomu bychom potřebovali znát minulý čas
průběhový. V samostatném
článku si o něm můžete přečíst více. Zjistíte, že se většinou
kombinuje právě s časem prostým.

V angličtině existuje určitě více možností, jak vyjádřit děje
v minulosti. Minulý čas prostý je však nejzákladnější. Určitě byste
měli začít zde, pak však pokračovat minulým časem průběhovým a
ostatními jevy z naší sekce gramatika –
slovesa – časy.

1. Chtěl jsem si koupit nové kolo.
2. Bydleli jsme v krásném hotelu.
3. Odpověděla na tu otázku, ale učitel nebyl moc spokojený.
4. Můj šéf nás pozval na večeři.
5. Dodělal svůj domácí úkol před hodinou.
6. Moje sestra cestovala do Anglie autobusem.
7. Když jsem byl mladý, navštěvoval jsem babičku každý víkend.
8. Viděl jsi ty nádherné květiny?
9. Souhlasili tvoji rodiče?
10. V kolik hodin jsi šel včera do postele?
11. Kolik měla dětí?
12. Kam šel její přítel poté, co se pohádali?
13. Navštívil jsi ji minulý týden v nemocnici?
14. Nevěděl jsem, co dělat.
15. Nespali jsme dobře kvůli bouřce.
16. Sestra mého táty na svatbu nepřišla.
17. Jack znovu neudělal svůj domácí úkol.
18. Její přátelé nechtěli, aby tam šla sama.

Překlad:

What is the past simple tense?

The past simple tense (also called the simple past tense, or simply the past simple) is used to express completed actions. We often use the past simple with an adverb or adverbial phrase that specifies a time from the past, such as , etc.

Structure

because, like the subject + the past tense form of the verb.

This tense is known as the pastbecause, like the present simple tense , it does not require any auxiliary verbs to complete its meaning; its structure is simply the+ the past tense form of the verb.

For example:

• “I to the park.”
• The speaker’s action of going to the park has been completed. The verb is therefore put in the simple past tense, .

the action was completed. We often add adverbs or adverbial phrases that provide additional information about past time, which can be placed at the beginning or end of the sentence. If appearing at the beginning of the sentence, these adverbs are often set apart by commas (although this is not necessary if the information is only one or two words). However, this information can’t come between the subject and the verb, and it usually does not come between the verb and any information that is necessary to complete the verb’s meaning (such as its

However, we do not know anything aboutthe action was completed. We often add adverbs or adverbial phrases that provide additional information about past time, which can be placed at the beginning or end of the sentence. If appearing at the beginning of the sentence, these adverbs are often set apart by commas (although this is not necessary if the information is only one or two words). However, this information can’t come between the subject and the verb, and it usually does not come between the verb and any information that is necessary to complete the verb’s meaning (such as its direct object or an adverbial complement ). For example:

• “I to the park

  yesterday

  .” (correct)

• “

  Yesterday

  I to the park.” (correct)

• “

  Yesterday

  , I to the park.” (correct)

• “I

  yesterday

  to the park.” (incorrect)

• “I

  yesterday

  to the park.” (incorrect)

In more stylized writing, however, adverbials relating to time will come between a verb and its complement, which gives them extra emphasis in the sentence. For example:

• “I

  over an hour ago

  to my sister, but have yet to hear a reply.”

Notice that the tone becomes much more formal and the sentence sounds a bit more convoluted. In most cases, it is best to avoid this structure.

Types of sentences

Positive (affirmative) sentences

The types of past simple tense sentences we’ve looked at so far have all been examples of positive sentences, also known as affirmative sentences. These tell the reader what happen. We can also create negative, interrogative, and negative interrogative sentences in the past simple tense; however, the structure of the sentence changes slightly in each case.

Negative sentences

In contrast to positive sentences, negative sentences in past simple tense tell the reader what happen. To form negative sentences in the past simple tense, we must use the auxiliary verb (the past tense of ) together with before the main verb of the sentence. The main verb, meanwhile, goes back to present simple tense, which is the infinitive form of the verb without . For example:

• “I eat the cookie.”
• “She enjoy the movie.”
• “He have to leave so early.”

Interrogative sentences (questions)

to make comes before the

subject

, rather than the verb.

Like negative sentences, we have to use the auxiliary verbto make interrogative sentences (sentences that ask questions) in the past simple tense. In this case, however,comes before the, rather than the verb.

We can see this construction more clearly if we compare affirmative vs. interrogative constructions:

• : “I to the park.”
• : “ you to the park?”

• : “Janet a great movie on Friday.”
• : “ Janet a movie on Friday?”

• : “They the lawn already.”
• : “ they the lawn yet?”

With question words

We can also use question words (such as , etc.) before if we are asking for specific information. For example:

• “ did you see?”
• “ did you wear last night?”
• “ did they arrive?”

without

the auxiliary in interrogative sentences in the past simple tense. In this case, it is functioning as an to complete the sentence’s meaning, we use the past tense of the main verb once again.

Additionally, we can usethe auxiliaryin interrogative sentences in the past simple tense. In this case, it is functioning as an interrogative pronoun and acts as the subject of the sentence. Because we no longer needto complete the sentence’s meaning, we use the past tense of the main verb once again.

• “ went to the movie with you?”
• “ left their wallet behind?”

Negative interrogative sentences

Negative interrogative sentences also ask a question, but they imply that the speaker expects the answer to be (or believes the answer be) “yes.” We form these by adding the auxiliary verb before the subject of the sentence and the word after the subject. and are very often contracted, in which case comes before the subject:

• “ you go to Europe last year?”
• “Did Jessie try the cake we baked for her?”
• “Did I tell you to clean your room an hour ago?”
• “ he say he was leaving in the morning?”

Other types of sentences

The types of sentences we’ve covered above are the most common uses of the past simple tense. However, there are a couple of other ways we can use the past simple to express specific meanings.

Emphatic – the past emphatic tense

There is another way that we can form a positive sentence in the past simple tense. It is known as the past emphatic tense, and it is formed by using before the main verb, which is in present tense. It is the same construction as negative sentences in the past simple tense, except that we leave out the word .

This form places special emphasis on the that something happened in the past, which is usually used as a means of explanation or to convince someone of something. For example:

• “But I’m telling you, I clean my room when you asked me to!”
• “John was in a sorry state last night. I suppose he have a lot to drink.”

We can hear the emphasis that is placed on the word in these sentences if we read them aloud, and it is this stress that creates the explanatory intonation in the text.

Using the past simple tense for hypotheticals (the subjunctive mood)

If we are expressing a wish or desire, we usually use the past tense; for a present wish, we use the past simple.

For example:

• “I wish it weren’t/wasn’t Monday.”
• “I wish I didn’t have to go to work.”

This is an example of what’s called the subjunctive mood in English, which is used for expressing things that are hypothetical or not objectively factual. To learn more about how the past simple tense is used in this way, see the section on subjunctive mood under the chapter on Mood

Quiz

1. What do we primarily use the past simple tense for?

a) To express what will happen
b) To express what did happen
c) To express what did not happen
d) To express what should have happened

2. In which of the following types of sentences do we need the auxiliary verb to make the past simple tense?

a) Negative sentences
b) Interrogative sentences
c) Positive sentences
d) A & B
e) B & C

3. Select the sentence below that is correct:

a) “I knew where to go.”
b) “He didn’t studied hard enough.”
c) “But I did washed the dishes!”
d) “I wish it isn’t raining.”

4. Where does the auxiliary verb appear in an interrogative sentence that does not use question words?

a) Immediately before the main verb
b) Immediately after the main verb
c) Immediately before the subject
d) Immediately after the subject

5. Which of the following sentences is not in the past simple tense?

a) “He found a way of keeping possession of the house.”
b) “We didn’t travel to Rome after all.”
c) “Well, you can be sure that he does have a solution in mind.”
d) “Did he not know that we were coming?”