[NEW] Trpný rod (the passive) | the passive – NATAVIGUIDES

Trpný rod v angličtině

Trpný rod (the passive voice, navzdory tomu,
jak je v angličtině důležitý, bývá často studenty zanedbáván a
opomíjen. Tento gramatický jev se v češtině neobjevuje zase tak často, a
to obvykle vede studenty, žáky i učitele k názoru, že se mu dá vyhnout
i v angličtině. To je však velký omyl.

Angličtina funguje úplně jinak než čeština. Čeština je syntetický
jazyk, to znamená, že se ke slovům pojí koncovky a v těchto koncovkách je
obsažena informace o tom, jakou funkci dané slovo má. Angličtina je jazyk
analytický. Angličtina neskloňuje a nečasuje, podle koncovek tedy
nepoznáme, zda se jedná o podmět, či předmět věty. Poznáme to podle
slovosledu: první je podmět, po něm následuje sloveso, a za slovesem bývá
předmět (či předměty).

V češtině tedy můžeme říct tyto dvě věty:

Shakespeare napsal Hamleta.
Hamleta napsal Shakespeare.

Jsou ve svém jádru vlastně totožné, funkci však mají odlišnou. První
věta říká, co napsal Shakespeare, zatímco druhá oznamuje, kdo napsal
Hamleta.

V angličtině to takto vyjádřit nemůžeme. Na prvním místě je vždy
podmět, za slovesem vždy předmět.

Shakespeare wrote
Hamlet.
Hamlet wrote
Shakespeare.

Zde by první věta vyjadřovala totéž, co výše uvedené české
příklady. Druhá věta, ta červená, by však říkala, že Hamlet napsal
Shakespeara, což je nesmysl. Pokud tedy upravíme slovosled druhé věty tak,
aby byl na prvním místě podmět, dostaneme opět větu Shakespeare wrote Hamlet.

Jak tedy správně říci větu ‘Hamleta napsal Shakespeare,’
aby byla zachována i funkce věty? Na to budeme v angličtině potřebovat
právě trpný rod.

V jazycích často platí, že na prvním místě ve větě je to, o čem
mluvíme a na druhém místě to, co o tom říkáme. To musíme zachovat
i v angličtině. Pokud mluvíme o Shakespearovi, není co řešit,
Shakespeare je činitel děje (on píše), použijeme činný rod.

Pokud však mluvíme o Hamletovi, Hamlet není činitel (Hamlet nic nepíše
a nenapsal – krom pár dopisů), spíše ‘trpěl pod perem
Shakespearovým’, proto použijeme trpný rod.

Shakespeare napsal Hamleta – Shakespeare wrote
Hamlet.
mluvíme o Shakespearovi, a říkáme o něm, že napsal Hamleta

Hamleta napsal Shakespeare – Hamlet was written by
Shakespeare.
mluvíme o Hamletovi, a říkáme o něm, kdo ho napsal (říkáme tedy,
že Hamlet byl napsán Shakespearem)

Jak se trpný rod tvoří?

Trpný rod tvoříme vždy pomocí slovesa be a slovesa v minulém
příčestí (koncovka -ed nebo třetí
tvar nepravidelných sloves), např. be finished,
be done, be opened,
be started, be
written, be built atd.).

Trpný rod můžeme vytvořit od téměř jakéhokoliv slovesa v jakémkoliv
slovesném čase, včetně průběhových. Podívejte se na následující
tabulku, kde uvidíte nejběžnější tvary, ve kterých se trpný rod
objevuje:

čas
činný rod
trpný rod

přítomný prostý

Somebody writes books.

Books are written.

minulý prostý

Somebody wrote a book.

A book was written.

budoucí

Somebody will write a book.

A book will be written.

předpřítomný

Somebody has written a book.

A book has been written.

přítomný průběhový

Somebody is writing a book.

A book is being written.

Všimněte si, že v trpném rodě dáváme do požadovaného času sloveso
být. Tedy je-li v činném rodě sloveso v přítomném
čase, v trpném bude v přítomném čase sloveso ‘být’. Je-li
v činném minulý, v trpném bude minulý čas slovesa ‘být’. I když
je v činném rodě přítomný průběhový, v trpném rodě bude
v přítomném průběhovém čase sloveso ‘být’.

Zdá se možná, že je to obtížné, ale ve skutečnosti není. Prostě
dáme sloveso být do správného času a nakonec přidáme
minulé příčestí významového slovesa (zde written).

Možná se pozastavíte nad tvarem ‘is
being’, ale tak se tvoří přítomný průběhový čas slovesa
‘být’. Ten se ale jinde téměř neobjevuje.

Ti pokročilejší z vás se mohou podívat ještě na
následující tabulku, kde najdete ostatní anglické časy, a jak by vypadal
trpný rod v nich:

čas

činný rod

trpný rod

předminulý

Somebody had written a book.

A book had been written.

předbudoucí

Somebody will have written a book.

A book will have been written.

minulý průběhový

Somebody was writing a book.

A book was being written.

předpřítomný průběhový

Somebody has been writing a book.

A book has been being written.

předminulý průběhový

Somebody had been writing a book.

A book had been being written.

budoucí průběhový

Somebody will be writing a book.

A book will be being written.

předbudoucí průběhový

Somebody will have been writing a book.

A book will have been being written.

Zde vidíte, že trpný rod lze teoreticky vytvořit opravdu od každého
času, i když ne všechny by se daly v praxi použít (např.
s předbudoucím průběhovým časem v trpném rodě se v angličtině asi
vůbec nesetkáte). Všimněte si však, že ať chcete vytvořit trpný rod
v jakémkoliv čase, prostě do toho daného času dáte sloveso be.

Trpný rod v otázce a záporu

Otázku a zápor tvoříme tak, jak se běžně tvoří otázka a zápor se
slovesem být v různých časech. Není zde nic zvláštního:

When was it finished? *1
Is anybody hurt? *2
It won’t be done tomorrow. *3
It hasn’t been completed yet. *4 

Studenti ale občas otázky tvoří špatně:

When was finished the house?
Is hurt anybody?
When was discovered gunpowder?
When was gunpowder discovered?

Tip: Pokud si nejste jisti, dosaďte si na místo podmětu
osobní zájmeno:

What was discovered it? (toto
byste patrně neřekli)
When was discovered gunpowder?
(proto je i toto špatně)

When was it discovered?
When was gunpowder discovered?
 *5

Kdy trpný rod použít?

Nyní si uvedeme několik případů, ve kterých se nejčastěji trpný rod
používá.

Téma věty je jiné než
činitel děje.

O tomto případu jsme již mluvili, když jsme si uváděli příklad se
Shakespearem a Hamletem. Mluvíme-li o Shakespearovi, použijeme činný rod,
pokud o Hamletovi, použijeme trpný. Podobný příklad může být např.
o Kolumbovi:

Columbus discovered America.
*6 – činný rod, téma
věty je Kolumbus, a říkáme o něm, že objevil Ameriku. Tuto větu bychom
možná nalezli v encyklopedii pod heslem KOLUMBUS.
America was discovered by
Columbus. *7 – trpný rod, téma
věty je AMERIKA, a říkáme o ní, kdo ji objevil. Tuto větu bychom naopak
mohli najít v encyklopedii pod heslem AMERIKA.

Činitel děje není důležitý

Trpný rod použijeme také tehdy, kdy pro nás v daný okamžik činitel
děje není vůbec důležitý, a není potřeba ho zmiňovat.

America was discovered in 1492.
*8 – V této větě
není činitel děje vůbec vyjádřen, buď proto, že je to všeobecně
známý fakt, nebo proto, že to v dané situaci není důležité. Pořád je
téma věty Amerika, a říkáme o ní, kdy ji objevili / kdy byla
objevena.

Činitel děje není známý

Podobně je tomu v situaci, kdy činitele děje prostě neznáme.

My car was stolen yesterday.
*9 – činitele neznám,
nebudu ho tedy pravděpodobně dávat jako podmět věty.
Somebody stole my car yesterday. *10 – tato věta by
byla také možná, ale bylo by lepší se v tomto případě tomuto
prázdnému podmětu vyhnout.

A new cinema is being built in our
town. *11 – nevíme kdo ho
staví, asi nějací dělníci či stavbaři atd., ale nevíme kdo, a vlastně
to ani není důležité.
They are building a new cinema in our town. *12 – podmět THEY je
zde prázdný, nepředstavíme si pod ním nic konkrétního, proto je lepší
se mu vyhnout právě použitím trpného rodu.

BY

nebo

WITH

?

Obě tyto předložky se mohou pojit s trpným rodem. Chceme-li v trpném
rodě zmínit činitele děje, zpravidla bývá za předložkou by (America was discovered
by Columbus, Hamlet was written by
Shakespeare.). Předložka with uvozuje spíše nástroj, než
činitele:

The door was opened by a
burglar. *13 – Lupič je zde
činitel.
The door was opened with a key.
*14 – Klíč zde není
činitel ale nástroj.

Pozn.: Více také v článku Vyjádření
způsobu pomocí BY a WITH.

Převod činného rodu na trpný

Častým učebnicovým cvičením bývá převést větu z činného rodu na
trpný. Uvedeme si několik příkladů s komentářem:

The Chinese discovered gunpowder in the 9th
century.  *15

Budeme-li chtít tuto větu převést na trpný rod, musíme identifikovat
podmět a předmět. Podmět je zde the
Chinese a předmět gunpowder. Ve větě v trpném rodě bude jako
podmět sloužit předmět této věty:

Gunpowder was discovered in the 9th
century. *16
Gunpowder was discovered by the
Chinese in the 9th century.  *17

Pokud se jedná o sloveso, které má dva předměty (přímý a
nepřímý), je možné jako podmět věty použít jakýkoliv z nich.

She gave me the money. *18 – první předmět
(nepřímý) je me a druhý (přímý) je the money.

The money was given to me.
*19 – Jako podmět
věty jsme použili přímý předmět.
I was given the money. *20 – Jako podmět
věty je zde použit nepřímý předmět, tedy já.

Takové použití nepřímého předmětu jako podmětu věty v trpném
rodě nám může připadat zvláštní, nezvyklé apod., a to především
proto, že to lze jen těžko přeložit slovo od slova do češtiny. Tím se
však nenechte zmást. Tyto věty jsou v angličtině běžné. Podívejme se
na několik dalších příkladů:

They offered him a new post.
He was offered a new post.  *21

They told him that he had to stop smoking.
He was told that he had to stop
smoking.  *22

They taught him how to drive a tractor.
He was taught how to drive a
tractor.  *23

Závěrem

Trpný rod se v angličtině používá daleko více než v češtině a je
nutné mu věnovat pozornost. Procvičujte ho v psaní i v mluvení.
Nejdůležitější je, abyste tuto gramatickou strukturu v různých časech
dokázali automaticky vytvořit a ve správnou chvíli také použít. Vyberte
si např. nějakou věc a zkuste o ní říct co nejvíce věcí. Vzhledem
k tomu, že daná věc bude asi těžko činitelem děje, bude ve většině
případů dobré použít trpný rod.

Vezměte si třeba banány (jako příklad). Zkuste o nich říci anglicky,
že se dovážejí z tropických krajin, používají se při přípravě toho
a toho, jedí je rády opičky, atd atd. Ve všech těchto případech bude
trpný rod. Podobně můžete mluvit o všem možném.

Doufáme, že vám dnešní příspěvek objasnil základy tohoto
gramatického jevu a že jste pochopili, k čemu vůbec slouží. Psát
o trpném rodě bychom samozřejmě mohli ještě dále, jsou další
případy, jak ho lze použít.

1. Kdy to bylo dokončeno?
2. Je někdo zraněn?
3. Zítra to nebude udělané.
4. Ještě to nebylo dokončeno.
5. Kdy byl objeven střelný prach?
6. Kolumbus objevil Ameriku.
7. Ameriku objevil Kolumbus.
8. Amerika byla objevena v roce 1492.
9. Včera mi ukradli auto.
10. Někdo mi včera ukradl auto.
11. V našem městě se staví nové kino.
12. V našem městě staví nové kino.
13. Dveře otevřel nějaký lupič.
14. Dveře byly otevřeny klíčem.
15. Číňané objevili střelný prach v devátém století.
16. Střelný prach byl objeven v devátém století.
17. Střelný prach byl objeven Číňany v devátém století.
18. Dala mi ty peníze.
19. Ty peníze jsem dostal já.
20. Dostal jsem ty peníze.
21. Nabídli mu nové místo.
22. Řekli mu, že musí přestat kouřit.
23. Naučili ho jak se řídí traktor.

Překlad:

The passive voice is often maligned by teachers and professors as a bad writing habit. Or, to put it in the active voice, teachers and professors across the English-speaking world malign the passive voice as a bad writing habit.

Catch passive voice in your writing

Grammarly can help you identify passive voice

Write with Grammarly

What is the passive voice?

In general, the active voice makes your writing stronger, more direct, and, you guessed it, more active. The subject something, or it the action of the verb in the sentence. With the passive voice, the subject is acted upon by some other performer of the verb. (In case you weren’t paying attention, the previous two sentences use the type of voice they describe.)

But the passive voice is not incorrect. In fact, there are times when it can come in handy. Read on to learn how to form the active and passive voices, when using the passive voice is a good idea, and how to avoid confusing it with similar forms.

The difference between active and passive voice

While is all about time references, describes whether the grammatical subject of a clause performs or receives the action of the verb.
Here’s the formula for the active voice:
[subject]+[verb (performed by the subject)]+[optional object]

Chester kicked the ball.

In a passive voice construction, the grammatical subject of the clause the action of the verb. So, the ball from the above sentence, which is the action, becomes the subject. The formula:
[subject]+[some form of the verb ]+[past participle of a transitive verb]+[optional prepositional phrase]

The ball was kicked by Chester.

That last little bit—“by Chester”—is a prepositional phrase that tells you who the performer of the action is. But even though Chester is the one doing the kicking, he’s no longer the grammatical subject. A passive voice construction can even drop him from the sentence entirely:

The ball was kicked.

How’s that for anticlimactic?

When (and when not) to use the passive voice

If you’re writing anything with a definitive subject who’s performing an action, you’ll be better off using the active voice. And if you search your document for instances of was, is, or were and your page lights up with instances of passive voice, it may be a good idea to switch to active voice.

That said, there are times when the passive voice does a better job of presenting an idea, especially in certain formal, professional, and legal discussions. Here are three common uses of the passive voice:

1
Reports of crimes or incidents with unknown perpetrators

My car was stolen yesterday.

If you knew who stole the car, it probably wouldn’t be as big a problem. The passive voice emphasizes the stolen item and the action of theft.

2
Scientific contexts

The rat was placed into a T-shaped maze.

Who places the rat into the maze? Scientists, duh. But that’s less important than the experiment they’re conducting. Therefore, passive voice.

3
When you want to emphasize an action itself and the doer of the action is irrelevant or distracting:

The president was sworn in on a cold January morning.

How many people can remember off the top of their heads who swears in presidents? Clearly the occasion of swearing in the commander in chief is the thing to emphasize here.
In each of the above contexts, the action itself—or the person or thing receiving the action—is the part that matters. That means the performer of the action can appear in a prepositional phrase or be absent from the sentence altogether.

Creative ways to use the passive voice in writing

The above examples show some formal uses of the passive voice, but some writers take advantage of the shift in emphasis it provides for other reasons. Here are moments when the passive voice is a stylistic decision that suits the author’s writing goals.
1
Avoid getting blamed
There are times when you want to get away with something without making it crystal-clear who’s at fault. The classic example:

“Mistakes were made.” —most politicians

Who made them? Is anyone taking responsibility? What’s the solution here? One political scientist dubbed this structure the “past exonerative” because it’s meant to exonerate a speaker from whatever foul they may have committed. In other words, drop the subject, get off the hook.

2
Beat around the bush

Jane Austen is a master of poking fun at her characters so euphemistically that it seems almost polite, and the passive voice is one of her favorite methods for doing that.

were carried to a point of perseverance beyond civility, they could not give offense.” —Jane Austen,

“[He] pressed them so cordially to dine at Barton Park every day till they were better settled at home that, though his entreatiesto a point of perseverance beyond civility, they could not give offense.” —Jane Austen,

Austen could have rephrased this sentence like so:

“Though Mr. Middleton carried his entreaties to a point of perseverance beyond civility, they could not give offense.”

Though maybe she means something closer to:

“Mr. Middleton pushed his invitations beyond the point of politeness and into pushiness, but he still meant well.”

In cases like this, the passive voice allows for more polite phrasing, even if it’s also a little less clear.

3
Make your reader pay more attention to the something

This is like the president getting sworn in: the thing that gets the action of the verb is more important than the people performing the action.

were evoked by historians as an emblem of the city drowned in memories.” —Gabriel García Márquez,

“That treasure lying in its bed of coral, and the corpse of the commander floating sideways on the bridge,as an emblem of the city drowned in memories.” —Gabriel García Márquez,

Here, you could invert the sentence to say “Historians evoked that treasure (and so on).” But that would take the focus away from that oh-so-intriguing treasure and the corpse. And since the historians are less important here, the author makes the choice to stress the key idea of the sentence through the passive voice.

Here’s another famous example that puts the emphasis on what happens to the subject, instead of on what the subject is doing:

“We hold these truths to be self-evident, that all men are created equal, that they are endowed by their Creator with certain unalienable Rights, that among these are Life, Liberty and the pursuit of Happiness.” —The Declaration of Independence, 1776

“All men” (and these days, women, too) get boosted to the front of the phrase because their equality and rights are the focus. It makes sense that a statement declaring independence would focus on the people who get that independence, after all.

So writers use it. Can you?

The above examples lean toward the literary side of things, but don’t forget that there are times when the passive voice is useful and necessary in daily life. In each of the sentences below, the passive voice is natural and clear. Rewriting these sentences in the active voice renders them sterile, awkward, or syntactically contorted.
Passive: Bob Dylan was injured in a motorcycle accident.
Active: A motorcycle accident injured Bob Dylan.
Passive: Elvis is rumored to be alive.
Active: People rumor Elvis to be alive.
Passive: Don’t be fooled!
Active: Don’t allow anything to fool you!

Passive voice misuse

Sometimes what looks like passive voice isn’t passive voice at all. If you’re not careful, even the most careful eye can mistake the following sentences for passive voice.

Chester’s favorite activity is kicking.
The bank robbery took place just before closing time.
There is nothing we can do about it.
There were a great number of dead leaves covering the ground.

Despite what any well-meaning English teachers may have told you, none of the sentences above are written in the passive voice. The sentence about the leaves, in fact, was (wrongly) presented as an example of the passive voice by none other than Strunk and White in .
Here’s how to remember: using the verb doesn’t automatically put a verb phrase into the passive voice. You also need a past participle. That’s how to keep passive voice masqueraders from fooling you.

Use Grammarly to catch the passive voice

Grammarly catches instances of passive voice in your writing so you know when you need to switch it up. For example, when writing this, Grammarly pointed out that the first phrase was, in fact, written in passive voice. We ignored it, of course, for style reasons.

Want help finding passive voice?

Grammarly helps find and change passive voice

Write with Grammarly

The gist here:

• The passive voice isn’t a grammatical error; it’s a matter of style
• Use the active voice if it makes your sentence sound clearer and more natural
• Forming passive voice requires the verb “to be” a past participle
• The passive voice is your friend when the thing receiving an action is the important part of the sentence—especially in scientific and legal contexts, times when the performer of an action is unknown, or cases where the subject is distracting or irrelevant
• When it comes to good writing, don’t be passive—even if your sentences sometimes need to be
• Use Grammarly to help you find instances of passive voice